Horší, než jsem si myslela
Samozřejmě jsem měla pravdu a i nanále se nic neděje.Včera jsem byli opět na kontrole a aktivita veškěrá žádná, i když jinak je vše ok. Takže zítra ve čtvrt na devět si jdu lehnout do porodnice a budou mi porod vyvolávat.Přitom jsem si tak moc přála, abych mohla co nejdelší část porodu zůstat doma ve svém soukromí. Ach jo.Je to taková bezmoc, že se jedná o moje vlastní tělo, ale já nemůžu nic dělat. Aby toho nebylo málo, tak mám parádní zánět průdušek a je mi nesmírně blbě. Opravdu ideální kondice k porodu.Jsem z toho v totální depresi. Dneska mám ještě možnost snažit se, aby se to rozjelo přirozenou cestou ( třeba dělat dřepy ). ale jak asi, když stojím sotva na nohou? Je to na pytel.Nejradši bych z toho všecho odhlásila a jela někam do Austrálie. Jdu si zase lehnout a potit se. Včera jsem si aktivovala internet do mobilu, tak jestli to půjde, ozvu se i z porodnice, minimálně zítra, protože to tam budu hnípat nudou.Aúúúúúú!
19.01.2009
Tak zase nerodíme.
Nejdřív bych začala tím veselejším.Vzhledem k tomu, že už čekáme porod každým dnem, tak v pátek nás přepadla taková myšlenka, že bychom na to měli ještě ,,vlítnout" ( rozuměj vsupět ), protože brzy bude pozdě.Jenže už byl pozdní večer a ještě k tomu jsem měla na sporáku rozdělaný jídlo a chtěla jsem se vysprchovat a tak. Petr si tedy šel lehnout a ať ho tedy vzbudím, ,,až budeš mít všechno hotový". Tak jsem to dovařila, pak jsem se osprchovala, přichystala a naladila a pak jsem se vydala do pokoje. V pokoji byla hrozná tma, tak jsem se poslepu dotápala do postele a začala jsem šmátrat po Petrovi. On, vycítiv mou přítomnou vášeň a moje obří břicho, se probral a otočil ke mně. Načež, jak jsem po něm vilně šátrala, tak jsem mu sáhla prstem přímo do otevřeného oka.Ozvalo se jenom: ,, Hm, tak já jdu zase spát," a já jsem se odebrala zpět do koupelny a tak jsem půl hodiny řvala.....smíchy.Ono takhle se dobře zasmát taky není k zahození. Protože se stále nic nedělo, vyrazila jsem v sobotu večer na narozeninovou oslavu Luu. Děsně jsem si to užívala, protože tam byli fajn lidi a už jsem dlouho nikde nebyla, tak jsem ráda, že jsem to ještě stihla. Už od soboty jsem cítila tlak v břiše a v neděli kolem jedenácté mě to začalo bolet a bolelo to čím dál víc. Tak jsem se radovala, chodila jsem po bytě a když to trvalo pár hodin, tak jsem usoudila, že už to bude ono. Péťu jsem ještě odeslala pryč, protože jsem byla sama klidnější. a přesně když bylo na hodinách za dvě minuty pět, tak to začalo slábnout a slábnout a do večera to skoro úplně zmizelo. Sice jsem to ještě na chvíli rozdráždila skákáním na balonu u Luu, kde jsem byli od šesti do osmi na návštěvě, ale to mělo jen dočasný efekt, a v jedenáct jsem si mohla jít v klidu lehnout, jako by nic. V životě jsem snad nebyla tak otrávená. Není zrovna nejjednodušší překonat prvotní strach, když si teda připustím, že už se to ono, začít se radovat, vykonat psychickou přípravu a pak se zase smiřovat s tím, že je to v háji, že nic nebude a že musím zase čekat.Aby to nakonec nedopadlo tak, že na tyhle planý poplachy vypotřebuju všechnu svou psychickou sílu a až přijde skutečný porod, budu už úplně vydeptaná. Dneska (pondělí ) jsme byli na kontrole. Na monitoru se aktivita objevila, ale jsem pořád ještě úplně zavřená. Pak nás poslali na ultrazvuk. Tak bylo před námi ( Petr tam byl se mnou ) asi 30 lidí, tak jsem se smířili s tím, že tam budeme trávit odpoledne.Ale světe div se, po chvíli vyšla sestra a odvelela snad půlku lidí, že otevřou ještě jeden ultrazvuk někde jinde, abychom tam tak nečekali. Navíc doktor to měl zmáknutý a odsejpalo to. To se mi opravdu ještě nestalo, v nemocnicích je vždycky každýmu fuk, že tam lidi čuměj.Že by to bylo tím, že je to soukromá nemocnice? Hlavně že dneska Rath hlásal, že krajské nemocnice ( a Brandýs mezi nimi ) jsou zprivatizované protiprávně a že je chce zpátky. Zřejmě aby mohl opět zavézt režim personálu s kyselým ksichtem a dlouhodobé čekání..... Teď večer mě to pořád bolí, ale již nemám důvěru, že by se něco dělo. Sice jsem se byli odpoledne projít u Labe, ale nic na sobě nepozoruju. Je to otrava!
16.01.2009
Sedím doma a čekám.
Dneska jsem se už opravdu velmi nudila. Ráno tady byli kluci, Peťan s Honzou, kvůli počítači, abych věděla, který ze dvou systémů Windows můžu vymazat.Hledal to spíš Peťan, s Honzou jsme se bavili o práci. Sice už tam nejsem, ale když tam pracuje Petr, tak se mě to taky týká. A obávám se, že je chybou špatné komunikace už hrozně demotivovaný. Proč vždycky, když se zvýší počet zaměstnanců nad určitý počet, podle mě tak šest, tak jde komunikace do háje a kolektiv se začíná rozpadat? Je to taky moje chyba, protože jsem mu pořád říkala, ať to neřeší, že to určitě bude zase lepší a podobně. Přitom už jsem dost stará a zkušená, abych věděla, že to je blbost. Peťan se taky snažil rozluštit záhadu špatné zvukové stopy při nahrávání z digitální TV do kompu, jakési záhadné kvrk. Tomu samozřejmě předcházela typická situace, kdy jsem jim záhadu chtěla předvést, zírali jsem na komp s ušima navrch hlavy a najust to hrálo krásně, takže jsem vypadala jako trotl. Nakonec jsem se ale přece jen dočkala a museli mi dát za pravdu, že neblouzním. Ale jestli se to vyřešilo, to nevím.Kde jsou ty časy, když člověk strčil kazetu do walkmana a buď to hrálo, nebo šel pro nové baterky? Ach jo. To bylo největší vzrůšo za celý den dotěď. Pak jsem seděla u kompu a mazala a mazala. Nechápu, jak někdo může dělat u počítače celý den? Třeští mi z toho hlava a kyne zadek.momentálně čekám na Petra, nejen ža se na něj velice těším, ale také přinese nákup, hurá, jídlo.Když sedím doma, lednice le vyluxovaná nějak moc rychle. Včera jsem usnula až ve tři hodiny a taky se mi to vymstilo, neboť ve tři čtvrtě na sedm začal někde v domě výt pes a vyl a vyl. To je zase pozitivní novinka. Nakonec jsem vylezli, Péťa chodil po domě a zjistil, že vyje v bytě nad náma, ale ještě o patro výš. Tady je to snad z papíru. Potkal tam nějakou paní, tak se jí ptal, co tomu vytí říká, a ona to byla zrovna majitelka. Kupodivu se nevrátil vytočený do nepříčetnosti, protože paní se kála, že je jinak doma na mateřské, ale že jde zrovna na krev.Nicméně vytí za chvíli utichlo. Načež za chvíli začli na ulici se zbíječnou. Ležela jsem pak v posteli asi do setei jako totální mátoha neschopná snít ani bdít. Jsem zvědavá, jestli dneska usnu. Moje iluze, že se nevyspím až PO narození dítěte vzala rychle za své. Á propos, další den utekl a opět nic. Není to ještě vyloženě otrava, ale že by to bylo nějak zábavný, to se říct taky nedá.
Tak jsem tady
To nám to pěkně začíná! Celý článek
|
