25.03.2009
Konečně u kompu
Dostala jsem sice ke kompu už včera večer, ale internet byl hrozně pomalý. Asi všichni hledali informace o tom, jak padla vláda. Koukala jsem se na to na čt24 a byla to hrůza. Nechápu, že někdo Paroubka bere vážně,vždyť je do očí bijící, že myslí jen na sebe. No to sem ale nebudu tahat. Mám jen chvilku, tak se nemůžu moc rozepisovat. Minulý týden jsem byla spíš doma, v úterý jsem tu měla na návštěvě Lenku Novotnou a ve čtvrtek švagruši.V pátek jsem byla pro změnu u babičky. Ve středu jsem si byli převzít zpět náš dům, který jsme před třemi lety předali stavební firmě k rekonstrukci. Oni nás ale podfoukli a nic tam neudělali. Takže teď mám obří dům, ve kterém se ale nedá bydlet. Rekontrukce by vyšla na 4 až 5 milionů a to se nám teda nevyplatí ( a krom toho na to nemáme, ha ha ).Tak se to budeme snažit prodat.Dneska máme zrovna jednání s jednou developerskou firmou, jestli by to nechtěli. Domluvili jsme se, že mluvit bude Petr a já si vezmu své výhružné brýle a budu chytře přikyvovat. Tak jsem na to zvědavá. V sobotu jsem si poprvé vyrazila bez Kájinky. Jela jsem k holiči. Domluvili jsme se s kamarádkou Luu, že mi Kájinku pohlídá. Tak jsem si musela odsát mléko a dodat ve flašce. Moje osobní mlékárna ale produkuje mléka přesně tolik, kolik Kájina vypije, a zvednot z ničeho nic výrobu není tak jednoduché. Potřebovala jsem tak 120 ml. Takže jsem vždy vzala odsávačku, pumpovala jsem jako blázen a vydojila jsem 20 ml. Zabralo mi to celý pátek a noc na sobotu a skončila jsem na 80 mililitrech.Navíc mám temné podezření, že jsem porušila všechny zásady manipulace s mlékem. No Karla to přežila a to je hlavní.Nicméně ačkoliv doma z flašky pila, tak v sobotu to zásadně odmítla a prý řvala jak na lesy. Nakonec to do ní nějak vpravili, ale musím říct, že nemuset u toho být bylo celkem fajn. Ohledně neděle mám úplné okno. Doplněno 1.4.: Já jsem ale vůl, vždyť u mě byly na návštěvě Květa s Janou, bylo to moc fajn, já mám snad sklerózu nebo co.V pondělí jsem si byla zažádat o porodné. Kancelář, kde se o to žádá, je v Letňanech a je umístěna na místním úřadě v prvním patře bez výtahu, takže se tam nedá jít s kočárkem, což je opravdu geniální.Vážně by mě zajímalo, čím ti úředníci myslí. Přitom ve zbytku budovy je bezbariérový přístup. No nic. Ještě že mám starý kočár, který můžu kdekoliv nechat a nikdo nemám zájem. Pak jsem ještě chtěla jít na cvičení do Vodičkové, ale nakonec jsem se na to vykašlala ( návštěva úřadu je taky pohyb, ne? )a šli jsem jen k Petrově babičce. A včera, v úterý, se stala významná událost. Když jsem si hrála s Kájinou ( to probíhá tak, ža jí ukazuju různé hračky a ona na ně poulí oči a vyplazuje jazyk ), tak jsem jí ukazovala méďu, kterého dostala od Jitky Šimonové, a Kájina najednou vztáhla ruku a začala po něm šátrat. Šahala mu na čumák a na packy, prostě ho zkoumala. Tak jsem pochopila, že jsme zase o krok dál a rozbrečela jsem se, protože to tak utíká. Za chvíli půjde na střední, přivede si mládence se zeleným čírem a bude říkat ,,Matka je trapná! "Ale měla jsem taky radost, jak je šikovná a že bude za chvíli chodit a mluvit a budeme jezdit na výlety a do zoo.Prostě mateřství je soubor protichůdných pocitů.
17.03.2009
Uvedení na pravou míru
Dneska byla za mnou Lenka Novotná a říkala mi, že se jí chtělo u mého blogu brečet. Tak to ne, prosím vás. Hlavně si uvědomte, že si sem chodím vylejvat, když mě něco štve. Když je malá veselá, tak ji přece nenechám ležet a neletím to na internet napsat, to si s ní radši hraju a ňunám.Opravdu jsem moc a moc šťastná, tak se nenechte deprimovat.Dítě je velká změna a není to někdy lehké, ale stojí to za to a strašně se těším na všechno, co s ní prožiju.Už se začala krásně smát a když na ni promluvím a ona mě pozná a směje se, tak je to něco úžasnýho a připadám si jako bůh.....
16.03.2009
Týden od 9. do 15.3.09
Pondělí – dostavil se úspěch v záležitosti pití z láhve. Byla totiž u nás moje švagrová Hanča a objevila, že máme doma ještě jednu lahvičku, samozřejmě úplně nějakou no name obyčejnou a z té Kája pila bez nejmenších problémů. Takže všechny značkový můžu asi vyhodit, ale hlavně že to jde. Úterý – byla jsem na návštěvě tady v Čakovicích u tety Elišky. Teta bydlí v domku z dvacátých let, kde je taková ta centrální kuchyň, jak to tenkrát bývalo zvykem. A v té kuchyni je vždycky na stole nějaký koláč nebo štrůdl. Takže jsem jí hned dala Kájinu pochovat, aybch měla volné ruce. Teta je taky jeden z mála lidí, který ví, jaká byla moje máma a co se u nás dělo, tak to s ní můžu vždycky probrat. Středa – Byli jsem celé dopoledne ( je tam málo lidí, takže nebezpečí, že nám někdo prskne na dítě je menší )v Letňanech v obchodním centru, protože jsem si potřebovala koupit džíny. Ty moje věrné, které jsem nosila celé těhotenství a i teď, se začaly rozpadat.Při té příležitosti jsem zjistila, že mám břicho o velikost větší než zbytek a že mi skoro nic není a uvedlo mě to do deprese.Nakonec jsem jedny slušný sehnala, takže vypadám zase trochu jako člověk. Čtvrtek – byla jsem nejdřív s Kájinou na kontrole po šesti týdnech a pak jsem byla já na kontrole po šesti týdnech. Kájinu doktor chválil, jak krásně prospívá, a mě gynekoložka chválila, jakou mám krásnou jizvu.Takže jsme obě ok, Kájina může vesele růst a já můžu vesele zahájit svůj sexuální život, což je jediná věc, která se ještě porodu nevrátila k normálu ( a taky vlastně moje břicho, ale to bude asi trvat déle ).Doktorku mám teď na Andělu, tak jsem mohla Karlu odložit u Luu v právní firmě. Těch 45 minut bez ní byla asi nejdelší doba, na kterou jsem se od ní vzdálila, a musím říct, že mě to nijak nedrásalo  .Asi brzy podniknu výpravu do kina, hurá! Pak mi ještě Luu zkotrolovala smlouvy ohledně bytu, za což jsem jí velice vděčná, protože tomu vůbec nerozumím, takže by mě zase někdo podfouknul. Jinak ve čtvrtek pro mě byla premiéra v tom, že jsem s kočárem absolvovala jezdící schody, a to nahoru i dolů. Sice jsem ještě nezvládla dolů nastoupit pozadu a držet kočár zespoda, protože mám fobii, že spadnu, ale hlavně že jsem to nějak zvládla a rozšířila jsem si akční rádius. Pátek – významný den, protože jsem podepsali smlouvu o smlouvě budoucí kupní na byt na Barrandově. Takže stěhování začíná již nabývat zřetelnějších obrysů.Za svůj život, když počítám i podnájmy, jsem se stěhovala již 7x, takže doufám, že tohle bude na dlouhou dobu poslední štace. Z realitky jsem jeli i s Karlou na výstavu Motocykl 2009. Letos to nebylo nic moc, ani jsem si tam nevybrala.Jen jsem tam musela nakojit, protože Kája by to už nevydržela, takže to bylo moje první kojení na veřejnosti a několik desítek návštěvníků shlédlo můj prs.Žádné následky to myslím na mě ani na nich nezanechalo.Chudák Karla ale byla otrávená, že ji pořád někam taháme, tak večer plakala a řvala a v noci se budila. Čili v sobotu jsem byla totálně štajf. Ráno si ji Petr vzal, já si ještě lehla, ale pak jsem vůbec nemohla vstát. Mozek už byl vzhůru, říkal tělu, že má vstávat, ale tělo leželo a ani se nehlo.Nakonec jsem začala vydávat zvukové signály a Petr pochopil a uděla mi kafe, tak jsem se sebrala. Venku bylo hezky a Petr už byl nervní, že je dopoledne v čudu a my doma.Měla jsem v plánu, že bychom šli na výstavu filmů Andyho Warhola.Jeli jsem tedy autem do Holešovic a pak jsme šli pěšky až do Rudofina. Cestou jsme se zhádali, protože Petr měl splín. Když je totiž víkend a my jsem třeba dopoledne doma, tak z toho má depresi, že se fláká, když by mohl něco někde zažít, a je pak nepříjemnej. Jenomže já se zase musím vyspat, když jsem v noci vzhůru. Prostě je někdy těžký to sladit. Ale už někde u tržnice jsem se zase udobřili. Rudolfínu mají bezbariérový vstup, takže s kočárem ok. Ale do výstavní síně jsem s ním nechtěla jít, i když to šlo, protože vrzalo kolečko a rušilo by to návštěvníky v zážitku.Nechali jsem ho tedy v šatně a dali jsem melou do babyvaku. Při té příležitosti bych ráda poznamenala, že jsem Petrovi několikrát říkala, ať na tuhle výstavu nechodí, že se mu to nebude líbit.Ne nedal si říct a pak se divil. Výstava začíná filmem, kde je natočený chlap, jak spí.Tenhle film trvá normálně asi 8 hodin, zde je zkrácen asi na čtvrtinu. Samozřejmě to není moc akční. Dále jsou tam např tyto filmy: chlap jí, slečna si čistí zuby, jiná slečna kouká do kamery a asi po deseti minutách jí skane několik slzí, a taky je tam Salvátor Dalí vzhůru nohama.Pak je tam taky film Blow Job, kde je záběr na obličej mladíka, kterýmu něco evidentně dělá dobře. Nakonec je film Empire, což je natočený Empire State Building v noci a v jednom z miniaturních rozsvícených okýnek se prý mihne sám Warhol.To se Petr dočet v příručce, já jsem si k tomu nic nečetla a dost se mi to líbilo, protože ty filmy ( všechny černobílé a bez zvuku )byly tak krásně jednoduché, Prostě tam někdo jí a nic jinýho v tom neni. Bylo to jako meditace, kdy člověk poslouchá jen svůj dech a nemyslí na nic jinýho. Vyšli jsem ze síně, já se tvářila na nejvyššní míru nadšeně a Petr na nejvyšší míru otráveně. Pak asi hodinu rozvíjel monolog na téma Tohle jenom dokazuje, co jsou ti moderní pseudoumělci zač a Jedinej, kterej za to stál byl Bukowski. Já jen ,,Říkala jsem ti, ať na to nechodíš..."  Druhý největší zážitek z Galerie Rudolfinum ovšem byl, že tam mají přebalovací pult, což mě teda dostalo.Mají ho v rohu dvorany, která je velká asi jako větší dům, takže když jsem ji přebalovalaa ona začala brečet, tak musím říct, že se to tam neslo opravdu nádherně.Karla může říkat, že už jako malá zpívala v Rudolfinu.
Šli jsme pak přes Karlův most na Malou stranu a na Malostranský jsme chtěli do tramvaje, ale byla tak narvaná, že jsme tam s kočárem nemohli a museli jsme jet na Vltavskou metrem.Na Malostranské se nám stala dost děsivá příhoda. Přecházeli jsme na zelenou, zleva přijíždělo auto, které mělo taky zelenou, protože odbočovalo do prava. Jenže to byl nějaký cizinec a asi nevěděl, že má sice zelenou, ale my taky. Takže jel a jel přímo na náš kočár.Nakonec zabrzdil snad jeden a půl, dva metry od nás.Byla to vteřina, viděli jsme, jak se na nás řítí, ale jen jsme na něj zírali a nestihli jsme nijak zareagovat.....Byli jsme pak hodnou chvíli jako zařezaní. Z Vltavský jsme šli ještě ke kamarádům,k Bouškům,protože slavili narozeniny, ale moc jsme se nezdrželi, protože Karla už toho měla dost a brečela.Doma jsem ji uložili a sami jsem si šli lehnout taky v sedm hodin. V neděli ráno jsem byla opět hotová, protože i když jsem šla spát brzo, tak jsem v noci vstávala. Petr měl ale osobní volno a chtěl jít do garáže. Vzal si malou od půl sedmý do osmi, pak mě ale vzbudil a odešel.Byla jsem úplně mimo a nějak se mi nepodařilo za celý den získat dobrou náladu.Když se pak stavil doma pro věci na motorku, to nejpozitivnější, na co jsem se vzmohla, byl výraz lehčí nasranosti: Ale aspoň jsem mlčela, protože uznávám, že má nárok si odpočinout a pěstovat koníčky. Taky se těším, až je nechám spolu doma a někam si vyrazím.Jen jsem v té únavě nebyla schopná vydolovat ze sebe nadšení, že můžu být s malou zase sama doma, Odpoledne jsme byli u mladých Havlíků v Zelenči na kafi, tak mi to trochu zvedlo náladu. Večer Petr malou uspal.Je mi dost líto, že jsem neprojevila víc tolerance. tak snad příště. Tak to máme minulý týden a vidíte, že ta mateřská není žádná nuda.
15.03.2009
Návnada
 Mám toho za minulý týden hodně k napsání, ale nevím, kdy to stihnu, tak abych vás navnadila, vkládám zatím foto.Karla totiž sice spí, ale domácnost i moje osoba jsou v tak strašném nepořádku, že mi svědomí nedovolí sedět u kompu.
9.03.2009
Výprava na výstavu
Včera, čili v neděli, jsme se poprvé vypravili s Kájinou za kulturou. Jeli jsem autem k Rudolfinu, tam jsem ho nechali v podzemních garážích, Kájinu jsem si dala do babyvaku na břicho a šli jsem do UMPRUM. Je tam totiž výstava Artěl, čili užité umění z let cca 1910 až 1930, což nás oba s Petrem zajímá. Při té příležitosti jsem zjistila, že se tam dá jít i s kočárkem a nechat ho v šatně. Byla tam totiž ještě jiná paní, která měla taky dítě v šátku, takže jsem nebyli jediní exoti.Výstava byla zajímavá a Kájina celou dobu hezky spinkala. Původně jsem plánovala, že pak ještě půjdeme naproti do Rudolfina na filmy Andyho Warhola, ale na Kájinu už to bylo trochu dlouhé, tak jsem se vrátili do auta a přesunuli jsem se na Smíchov. Tam jsem ji v autě přebalila a nakojila, vyndali jsme kočár a šli jeme se projít na Santošku a na Malvazinky. Je tam taková dělnická kolonie, kde jsou malinkaté domečky jak z anglického filmu.  Došli jsem až do příjemné cukrárny (kousek od starého smíchovského hřbitova), dali si kávu a dort, podepsali tam petici za knihovnu a vydali se zpět. Byl to můj první výlet od narození Káji, tak jsem si to teda užívala.Večer, aby toho nebylo na Karlu málo, jsem si odsála mlíko a zkoušela jsem jí dát z láhve. Nejdřív jsem zápasila s odsávačkou ve stylu ,,jsi blbá ty nebo já" .Nakonec jsem něco vypotila. Když Kájina dostala hlad, nastrčila jsem jí láhev. Tak strašný řev jste ještě neslyšeli. No bylo to fiasko na celé čáře.Nakonec jsme jí to mlíko dali ze lžičky.Zkusím to dneska znova, jestli na to budu mít nervy. Prosím vás, máte někdo dobrou zkušenost s nějakým jiným blogem? Tady se totiž špatně vkládají fotky, mám s tím pořád problémy, tak bych se ráda přesunula. Napište mi do komentářů. Díky
7.03.2009
6 týdnů
Dnes je tomu šest týdnů, co je ze mě máma. Na porod jsem už úplně zapomněla, kdybyste se mě teď zeptali, budu vám vykládat, že to je procházka růžovou zahradou.Ještě si trochu pamatuju, že mě to pak štvalo v porodnici, ale už jen matně.Jdu do toho po druhý, to je jasný. Jen musím nějak zařídit, aby mi pak doma neřvaly dvě děti na jednou, takže hned to nebude. Většinou sem jdu psát, když si chci stěžovat, tak se bojím, abyste nenabyli mylného dojmu, že to snad nestojí za to. Kája sice řve, ale taky už se směje, tak to holt musím vydržet do doby, kdy už řvát nebude a bude se na mě jen smát.Sice nejsem taková ta poprděná matka, ale vím, že bych pro ni udělala všechno.Takže až si tady budu zase nadávat, berte to, že to jen jedna strana mince. Safra, zase řve, tak já jdu.
5.03.2009
Malá snad spí
a tak mám chvilku a můžu si vybrat,jestli budu žehlit, nebo psát blog.Protože ji ale musím jednou rukou houpat, vyhrál to blog. Je to dost schizofrenní, nakonec mám systém, že ji zhoupnu vždycky když zmáčku druhou rukou klávesu space. Pak se to docela dá.Ale jestli Karla usne tvrdě, tak hned poběžim do postele, protože Petr šel dnes do hospody a asi nebude mít náladu v noci vstácat, ha ha. U nás nic nového, jako vždy kojím, přebaluju, uspávám atd. Začínám na sobě cítít jistou demenci. Včera jsem byla u kamarádky a většinu času jsem nechápala, o čem to vlastně mluví. Doufám, že mi to už nezůstane. Takže jak žiju. Můj den začíná kolem třetí či tvrté ráno. Kájina mě vzbudí, když začne plakat, že má hlad. Vymátořím se více či méně čile z postele, sednu si v kuchyni a kojím. Máme v kuchyni i počítač, takže si někdy pustím film, někdy si čtu a když je nejhůř, jen zírám.Kojení trvá tak 20 – 30 minut. Pak malou přebalím a snažím se ji zase uspat. V lepším případě mi to celé zabere hodinu, takže kolem čtvrté páté jsem v posteli. Pak ještě chvíli poslouchám, jestli nebude plakat.Když pláče, zase vstanu. Někdy vstane Petr a já spim. Malá se pak probudí mezi sedmou a osmou. Nakojím ji, přebalím, pak, pak se snažím nasnídat, osprchovat se a vyčistit si zuby. Když je hodná, zvládám to rychle, ale někdy to trvá i do dvanácti.Mezi tím peru každý den nejméně jednu pračku, věším to a žehlím.Taky sbírám po bytě různé věci a někam je dávám (= úklid ), ale ony se za se v průběhu dne záhadně vynořují zpátky.Některý den se dostanu k počítači, tak posílám peníze, píšu blog a dělám různou administrativu k domácnosti.Mezi tím tak po dvou až třech hodinách kojím a taky si s malou hraju.Ukazuju jí různé barevné hračky a ona se směje a vyplazuje jazyk.Odpoledne, tak ve dvě, vezmu kočár a jdu ven. Před domem nám kopou už od ledna kanalizaci, takže je tu hrozné bahno a vždycky přijdu jako prase.Některý den přijde návštěva nebo jdu někam s malou já.Pak ji vždycky dávám lidem chovat a jsem ráda, že si odpočinu.Večer kolem šesté obden vykoupeme. Večer pak závisí na tom, jakou má Kája náladu. Buď spí a tak můžu dodělat nějakou práci, nebo nespí a brečí, neudělám nic a tečou mi nervy. Často si ji vezme na starosti Petr a já si můžu jít v osm, v devět nebo v deset lehnout. Kolem dvanácté zase nakojím a spím do těch čtyř. Tak a malá brečí, musím jít.
3.03.2009
Babička 2
Teď jsem celé dvě hodiny opravovala uložení fotky z minulého příspěvku, takže už nemám čas sem cokoliv napsat.Zatím zdar.
|
