Mám chvilku času, protože jsem se dnes chtěla vypravit k babičce,ale když jsem se chtěla vydat na autobus, nemohla jsem najít mobil a autobus jsme už nestihli. Ono totiž s kočárem je třeba připočíst si tak 40 – 50 % času navíc.A další nízkopodlažní jede až za 40 minut.
Jak se to u nás vyvíjí? Máme konečně vymalovanou a obyvatelnou ložnici,takže se můžu před vším tím bincem asnoň někam zavřít. Jinakv bytě stále práce, kam se podíváš. Petr je strašně pracovitýa já s ním už nestíhám držet krok. Jsem ráda, že tady toho tolik dělá, ale přemýšlím, jestli není trochu workoholik.Jakékoliv klidné posezení a vydechnutí u něj nepřipadá v úvahu. Příklad:v neděli jsme si řekli že na práci kašlem a jsi jsme na výlet. Jeli jsme tady kousek na Cikánku a šli jsem odtamtud přes Ořech, Řeporyje, Dalejské a Prokopské údolí domů. Čili počítám asi tak 12 km, výlet na 4 – 5 hodin. Přišli jsme domů a já netoužila po ničem jiném, než si sednout s nohama nahoru. Upozorňuju, že to je nereálné, protože se samozřejmě musím postarat o Karlu.Ale prostě jsem si představovala, že si dáchnem a nebudeme už nic moc dělat. Ale Petr se chopil brusky a začal řezat do zdi. Takže práce okamžitě pokračovala až do večerních hodin.
Proběhlo u nás několik debat na téma mé vyčerpanosti, ale Petr bohužel vůbec nechápe, o čem mluvím. Většinou mi řekne, že se musím víc snažit, což mě strašlivě vytáčí. Konzultacemi s kamarádkami a maminkami u doktora v čekárně jsem zjistila, že je to ale úplně normální a nemá to nic společného s inteligencí.Je to zřejmě nějaký komunikační problém mezi mužem a ženou. Muž si od přírody myslí, že péče o miminko je pro ženu zábava a odpočinek, tudíž se strašně diví, že by si žena chtěla od té ,, zábavy" někdy vydechnout. Nemluvě tedy o našem stěhování. Pro mě je to namáhavá dřina a psychický tlak, ale pro Petra je to radostná práce a vyklídka na lepší zítřky. Jak se potom máme domluvit?
Nakonec to dopadlo tak, že jsem už vyhrožovala, že se něčím bacím po hlavě, abych si mohla odpočinout v nemocnici, nebo něčím bacím Petra, abych si odpočinula ve vězení. Připomínám že to byl už asi 4. pokus, jak manželovi sdělit, že jsem na tom špatně, včetně pokusu sdělit mu to normálně a racionálně. Takže Petr sice naprosto nechápe, proč jsem unavená a nervní, ale přesto, že to nechápe, umožní mi, abych si mohla odpočinout, vezme si jednou za týden malou a já budu moct třeba do kina, nebo se aspoň vyspat. Toho si velice vážím, protože vidím, že on tomu opravdu vůbec nerozumí, ale přesto se to rozhodl respektovat.Takže to snad spěje k happy endu.
Abych pořád nenadávala. tak musím říct, že je to tady super, hlavně že jsem za chvíli s kočárkem v lese. Taky jsem za pár minut v centru a krom toho jsou tu i obchody a nejsem závislá na autě. Takže si myslím, že tu budu spokojená.